Rendlův klavírnický příběh

„Klavírník musí umět nástroj postavit, seřídit, opravit a naladit. To chce opravdu dlouholetou praxi. Jsme tak trochu truhláři, zámečníci i lakýrníci v jednom. Pokud si naši práci představujete jen jako mechanickou opravu, jste na omylu. Dobrý klavírník potřebuje i hudební sluch a fantazii umělce, který podpoří duši piana.“

Pradědeček Ferdinand a rok 1911

Rodinná tradice klavírnické rodiny začala roku 1911, kdy Rendlovi vlastnili první obchod s piany v Praze na Vinohradech. O třináct let později ho rozšířili zakoupením domu v Rytířské ulici, aby se tak stali výhradním zastoupením značky Petrof v Československu.

Dědeček Ferdinand vyučen klavírníkem

Další generaci klavírníků v rodině převzal jmenovec Ferdinand, který se vyučil u Petrofu a absolvoval stáže v Anglii i Německu. Otevřel si obchod ve Vodičkově ulici a věnoval se opravám a renovacím těchto mistrovských nástrojů. Než přišlo znárodnění v roce 1948, zaměstnával třináct klavírníků a jeho podnik patřil k největším v republice.

Ferdinand III. a vídeňská škola

Třetí generaci klavírníků v rodině převzal další Ferdinand. Místo vysoké školy se vyučil řemeslu v dílně u svého otce, kde také čerpal zkušenosti od klavírnických mistrů, kteří pracovali ve Vídni. Postupně našel uplatnění na Akademii múzických umění, v Pražské filharmonii a půl roku před sametovou revolucí si otevřel vlastní klavírnickou dílnu.

Prošly mu rukama nástroje významných českých hudebníků i klavíry většiny koncertních síní. Byl držitelem evropského diplomu klavírního technika, předsedou Českého klavírnického svazu a členem poradního sboru Českého muzea hudby.

Jan čtvrtým klavírníkem v rodině

„Narodil se sedm let před revolucí a já už ani nedoufal, že budeme moct v našem řemesle pokračovat. Takže je to Jan. Kdybych to věděl, Ferdinanda si prosadím,“ dodával vždy s úsměvem Janův otec.

Jan se vyučil klavírníkem a pokračuje v tradici slavné klavírnické rodiny. Původně si udělal maturitu na obchodní škole a měl jiné plány, ale nakonec šel po vzoru svého otce na učební obor klavírníka do Hradce Králové. Zřejmě ho přesvědčila všechna ta poděkování od zákazníků a vyznamenání z výstav.

Nic nepotěší víc než zákazník, který řekne: „To je nádherná práce, já ten svůj nástroj nemohu ani poznat, nevyměnili jste mi ho?“